27. 3. 2024
Jste vyčerpaní? Těžko nabíráte síly? Máte pocit, že je vaše tempo už dlouhou dobu až příliš rychlé? Rozhodně nejste sami. Spíš naopak. Je jen málo lidí, kterých se nedotýká vleklá únava, někdy až pocit vyhoření. Jako bychom zapomněli, jak se odpočívá. Jako by naše tělo a mysl byly v neustálém zápřahu a ani mimo práci, mimo úkoly, které nám druzí uložili (nebo jsme si je uložili sami), neumíme najít chvíli odpočinku.
Syndrom vyhoření i chronický únavový syndrom je něco, o čem často mluvíme, přesto z mého pohledu podceňujeme. Jsou to stavy, kdy postupně, polehoučku přestáváme fungovat. Vypínáme. Jsme demotivovaní, otrávení, mnohdy protivní. Dostáváme se do úsporného režimu v práci i vztazích. Nemáme na to do něčeho investovat energii. Můžeme být plačtiví až depresivní.
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné